Dornier DO 217

 Tento model pochází ze stavebnice SIG v rozsypu. Stavba modelu mi trvala cca 1/2 roku, dokumentace ze stavby ZDE

 

Rozpětí                1194mm

Délka                    953mm

Plocha křídla       20.9 dm2

Hmotnost            1080g

Motory                Turnigy 2209/1050rpm/v

regulátory            Turnigy 18A

vrtule                   Graupner 8/4

Baterie                3S 1600 - 2200mAh

 

 

Něco z historie:

Stíhací letoun Dornier Do-217 vznikl jako víceméně nouzová přestavba dvoumotorového bombardéru z potřeby čelit rostoucí síle noční bombardovací ofenzívy britské RAF v letech 1942-43. Původní Do-217 navazoval na střední bombardér Do-17, známý pod přezdívkou „Létající tužka“, který měl značný podíl na bleskových válečných taženích na počátku 2. světové války. Stejně jako menší předchůdce měl být schopen střemhlavého bombardování, což měla umožnit zvláštní aerodynamická brzda – koncový kužel trupu se rozevíral jako „deštník“. V praxi to ale nebylo příliš spolehlivé, navíc se objevily potíže s nadměrným namáháním ocasní části trupu. Vzhledem k nedostatku nočních stíhaček schopných nést radar a dostatečně účinnou výzbroj výroba přešla na stíhací provedení ve verzi J (4 kanóny a 4 kulomety v přídi). Vyvrcholením vývoje Do-217 byla verze N, která měla kromě zbraní v přídi také čtyři kanóny montované v trupu za kabinou a mířící šikmo vpřed. Letci Luftwaffe tomu říkali „Schräge Musik“ a tyto „Hitlerovy varhany“ umožňovaly kradmé přiblížení k protivníkovi zezadu zespoda – z prostoru, kde byly britské bombardéry nejzranitelnější.

 

Nyní je model hotov a čeká na zálet.

 

28.10.2011 jsem se konečně dostal k záletu. Bylo klidné počasí, sem tam nárazově zafoukalo. Byl jsem na letišti s bráchou, přeci jenom jsem neměl odvahu model hodit sám. Po lehkém hodu do vzduchu a plném plynu model stoupal k nebi a já nemusel ani moc trimovat, jen lehce na pravou stranu křidélka.

Byl jsem překvapen lehkostí, s jakou letěl, působil ve vzduchu dojmem velkého letadla. Barevně je dobře čitelný. Po několika okruzích, průletech a zkouškách minimální rychlosti jsem šel na přistání, které dopadlo na jedničku, jelikož model svou plachtivostí není třeba držet na velké rychlosti a jen pomocí výškovky jsem přistál na břicho.

Takže zálet dalšího modelu mám za sebou, pocit z toho, že jsem letadlo celé postavil a ono ještě létá je nepopsatelný.

Foto ze záletu je ve fotogalerii a video z dalšího letu zde.